Jednoty jako právnické osoby jsou odpovědné za spoustu činností. Příkladem je provozování sportovišť, areálů. pořádání spousty akcí, a to jak kulturních, tak sportovních. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů zvýšil osobní odpovědnost statutárních orgánů, kdy členové statutárního orgánu ručí celým svým majetkem. Proto je opravdu vhodné sjednat pojištění odpovědnosti členů orgánů spolku.
Odpovědni takto jsou členové všech volených či jmenovaných orgánů z titulu své činnosti, které v orgánech vykonávají. Nikoliv pouze statutární orgány.
ČOS nemá uzavřenou rámcovou smlouvu, ze které by se dalo vycházet jako zprostředkovatele pro své členy a která by nabídla nějaké příznivější sazby než tržní nabídky. Tudíž je na uvážení jednoty, která nabídka bude nejvhodnější či se nejvíce bude hodit na činnosti, které vykonává.
Ano, obecně lze konstatovat, že odškodnění pracovního úrazu u dohody o provedení práce je možné. Má na to právo. Je nutné mít záznam o pracovním úraze, na jehož vydání má zaměstnanec (cvičitelka) ze strany zaměstnavatele právo.
Pro správné posouzení pracovních úrazů musí být dodržováno nařízení vlády o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu (201/2010 Sb.), přestože právo zaměstnance k náhradě škody na zdraví není závislé na tom, zda zaměstnanec úraz ohlásí nebo ne, zda je sepsán záznam o úrazu.
Rozhodující je ustanovení § 105 zákoníku práce a výše uvedená vyhláška.
Rozhodnutí o uznání či neuznání pracovního úrazu je zcela v kompetenci zaměstnavatele úrazem postiženého zaměstnance, a to na základě právě ust. § 105 zákoníku práce. V případě, že dojde ke sporu a nedohodne se zaměstnanec se zaměstnavatelem o uznání pracovního úrazu, pak je dále možné řešit tuto záležitost pouze soudní cestou. Orgány inspekce práce, tj. Státní úřad inspekce práce a oblastní inspektoráty práce, nemohou do této záležitosti zasahovat a měnit rozhodnutí zaměstnavatele o uznání či neuznání pracovního úrazu.