Proč se dítě vzteká a co se při tom děje?

Příčinou takového záchvatu zlosti dítěte je nejčastěji fakt, že věci se dějí jinak, než by si přálo. Nesmí dělat, co by se mu líbilo, nebo naopak musí dělat, co nechce. Nedostane, co by chtělo. To samozřejmě vyvolává stres a reakce dítěte je více či méně bouřlivá, a to podle jeho temperamentu. Dítě je zaplavené negativními pocity, se kterými si neví rady, a které je zcela ovládají. V prvním návalu vzteku ani není schopno vnímat okolí a signály, které rodiče vysílají. Potřebuje čas, aby se zklidnilo. Znamením, že začíná být na příjmu, je přechod od vzteku k lítosti. Charakter pláče se mění – vzteklý křik nahrazuje lítostivý pláč. Dítě, které do té chvíle kolem sebe kopalo a odmítalo fyzický kontakt, najednou touží po přitulení.

A pak teprve nastává čas v klidu s dítětem probrat, co se stalo, co se rodičům nelíbilo, a případně potvrdit, že trvají na svém. Důležité je uvědomit si, že dítě, které se propadne do takového záchvatu vzteku, není neposlušné, zlobivé a strašné. Naopak – vztek je signálem jeho pochopení, že nemá šanci, aby prosadilo své přání, a projevem jeho bezmoci.

Skutečný vztek není manipulací, ta vypadá jinak

Od záchvatu vzteku, kdy dítě skutečně svoje chování nezvládá, je třeba odlišit manipulativní chování, kdy má dítě své projevy nespokojenosti částečně pod kontrolou a používá je cíleně jako vynucovací prostředek. A někdy také pro získání pozornosti. Příčiny jsou stejné jako u nezvladatelného vzteku. Vzhledem k tomu, že dítě je v tomto případě „při vědomí“, je dobré mu čas od času dát najevo, že ho dospělí slyší a rozumějí mu, ale přesto mu vyhovět nemohou. Situací, kdy není možné dítěti vyhovět, je v jeho životě mnoho a je to přirozené a v pořádku, protože takto to ve světě chodí. 

Kdy je třeba zakročit

Tlumit projevy je nutné vždy, pokud se dítě chová destruktivně, agresivně, nebo dokonce agresi obrací vůči sobě. Nelze mu dovolit, aby házelo věcmi, bušilo hlavou do podlahy nebo kopalo do maminky. Jakmile dítě nastartuje takové chování, je potřeba zakročit. Batole, ale i dítě předškolního věku se ještě dá fyzicky zvládnout a podržet. Zkrátka mu to nedovolit. Pomáhá krátké sevření, uchopení za ruce, otočení, aby dítě sobě nebo druhým neublížilo. Občas popustit, a tak zjistit, jestli v tom bude pokračovat. K agresivním projevům je třeba se vrátit a jasně pojmenovat, že takhle to nejde. 

Někdy se stává, že rodiče strategie zvládnutí situace v průběhu záchvatu dítěte mění. Chtějí být trpěliví a pokoušejí se dítě zklidnit, pak se ale sami rozzuří a sáhnou k výprasku. Nakonec ustoupí, často v lítosti a studu, že situaci nezvládli. Případně dítěti své „selhání“ kompenzují. Jiní naopak, i když už se dítě zklidnilo a chová se normálně, vrší další tresty a výhrůžky. To způsobí v duši dítěte velký zmatek.

Vlastně je dobře, když se občas vztekne

Děti si fázemi, ve kterých zpracovávají svůj stres, musejí projít. Potřebují čas, rozvahu a trpělivost rodičů. Někdy prospěje děti izolovat, některé to naopak ale ještě více rozzuří, zejména když je to za trest. Pokud se dítě zklidní (a to se dříve či později stane), lze probrat, co se s ním dělo. Třeba mělo velký vztek, bylo mu to líto, ještě tam chtělo zůstat a podobně. To samozřejmě neznamená, že mu dospělí ustupují, nebo se dokonce omlouvají za to, že takový stav vyvolali.

Dobře zvládnutý konflikt (řadě z nich lze předejít) až do fáze útěchy a smíření posiluje vztah a důvěru dítěte k rodičům. Rodiče, kteří jsou schopni si v klidu trvat na svém a zároveň dítěti pomoci se vypořádat s jeho zklamáním, jsou pro dítě čitelní a bezpeční. Dítě se tak postupně učí porozumět svým pocitům a zvládat situace, kdy není po jeho, přijatelnějším způsobem.

Článek v plné verzi a další odborné články si můžete přečíst na www.linkabezpeci.cz/blog

Text: Ludmila Boková, Linka bezpečí