Mimo gymnastiku hrála závodně odbíjenou. Především se však věnovala pedagogické činnosti a výtvarnému umění. Brzy se osvědčila jako výborná cvičitelka a organizátorka nácviků žactva na čsl. spartakiády v letech 1955, 1960 a 1965. Svou práci vykonávala s láskou a obětavostí k dětem. Za svou pedagogickou celoživotní činnost byla několikrát vyznamenána.

Po roce 1989 se zapojila s celým oddílem sportovní gymnastiky do činnosti při obnově Tělocvičné jednoty Sokol Moravská Ostrava I. Od roku 1990 do roku 2006 vedla v Čapkově sokolovně pravidelně 2x týdně cvičení Věrné gardy. Stala se oblíbenou a nepostradatelnou cvičitelkou Sokolské župy Moravskoslezské. Všichni ji znali jako Olinku. Její zkušenosti a důslednost velmi přispěly k úspěšným vystoupením na sokolských sletech v Praze ー Strahově v letech 1994, 2000 a 2006. Kromě těchto vrcholných sletů se zúčastnila celé řady dalších úspěšných vystoupení na různých místech naší vlasti (Plzeň, Kroměříž, Krnov, Liberec, Brno) i na Slovensku.

Za svou úspěšnou cvičitelskou činnost byla v roce 2006 ve svých 77 letech oceněna Moravskoslezským krajem za celoživotní práci jako nejlepší cvičitelka. V roce 2003 převzala od Sokolské župy Moravskoslezské bronzovou medaili za obětavou činnost a v roce 2010 ji byla udělena Českou obcí sokolskou stříbrná medaile. Nikdy neustrnula a neustále se vzdělávala. Účastnila se cvičitelských srazů v Tyršově domě v Praze. Při konání Sokolských sletů působila v organizační komisi a pomáhala řídit nástupy cvičenců na plochu strahovského stadionu ve spolupráci s tehdejší náčelnicí ČOS Jarinou Žitnou.

Její druhou celoživotní láskou bylo výtvarné umění. Pocházela z umělecké rodiny. Její bratranec Květoslav Bubeník byl scénografem Národního divadla v Praze. Sestra Olga Bubeníková byla malířkou a byla členkou Svazu pražských výtvarníků — amatérů. Uspořádala několik samostatných výstav: ve dvoraně Nové radnice v Ostravě, v Obecním domě v Háji u Opavy, v městských knihovnách v Ostravě, Brně, Prostějově, v rodném Kostelci na Hané a na ZŠ Pokorného v Porubě. Návštěvníky výstav upoutávaly zejména její květinová zátiší a perokresby. V celém svém dosavadním životě skloubila činnost sportovní s uměním. Pro svou srdečnost, skromnost, vstřícnost, obětavost, houževnatost a tvůrčí schopnosti byla oblíbena a neustále obklopena přáteli. Ve svém vyšším věku seniorky nikdy neseděla se založenýma rukama. Stěží byla k zastižení ve svém bytě, to jsme ji spíše zastihli v ateliéru v Háji u Opavy, při tvorbě dalších obrazů pro radost přátelům, anebo jsme jí zastihli při práci na zahrádce. Vždy však byla obklopena sokolkami a přáteli, které spojovaly stejné zájmy.

Milá Olinko, děkujeme Ti za mnohaletou a poctivou práci pro Sokol. Stejně tak za léta přátelství, která jsme mohli s Tebou prožívat. Budeme na Tebe s láskou vzpomínat.

Autorka: Adolfina Tačová