Ukončení partnerského vztahu není aktem, který životem jen tak bezbolestně projde. Stane se součástí životní cesty všech jejích členů, tedy i dětí. V souvislosti s rozpadem rodiny se na nás nejčastěji obracejí rodiče s tématy, jak mluvit s dětmi o rozvodu a o tom, jak rozvod probíhá, nebo o výběru vhodného typu porozvodové péče. Otázky se často týkají sporů o děti.

Jak mluvit s dětmi o rozvodu nebo rozpadu rodiny

Rozpad rodiny často rodiče vrhá do pochopitelných emocí, a proto jejich schopnost vyhovět potřebám dětí může být omezená.  Děti ztrácejí jistoty a jsou často takzvaně vláčeny něčím, co si samy nepřejí. Každý z rodičů i přes všechny své pocity je zodpovědný za to, jak se bude průběh rozchodu ve vztahu k dětem odvíjet a jak moc je poznamená. Sdělení, že se rodiče budou rozcházet a že se jejich život změní, vyžaduje přípravu. Citlivě podané informace mohou přispět k tomu, že děti projdou rozpadem rodiny bez větších následků.

Především potřebují jasné informace, co se bude po rozchodu dít. Dostávají tak základ pro vytvoření nových jistot. Je zcela přirozené, že rodiče před tímto rozhovorem pociťují velkou nejistotu a někdy i vinu. Navíc se bojí, že děti budou plakat nebo se uzavřou, bojí se výčitek. Takové projevy se často v průběhu rozhovoru skutečně objeví. Děti nelze před prožívanou bolestí ochránit. Informací o rozchodu rodičů a o jeho následcích začíná pro děti proces vyrovnávání se s novou situací. Potřebují čas, není možné vyřešit vše najednou. Je jasné, že jim rodiče nechtějí způsobit bolest. Pravdou ale je, že před ní nelze děti ochránit. Svým klidem, pochopením a srozumitelným jednáním však mohou dětem pomoci, aby se se ztrátou postupně vyrovnaly. Pokud trápí rodiče nějaká nejistota či pochybnost, nebo když potřebují řešit svoji konkrétní situaci, je možné, aby se o postupu poradili na naší Rodičovské lince.

Příprava, způsob a obsah rozhovoru s dítětem

Prvním důležitým krokem, ještě před rozhovorem s dětmi, je dohoda rodičů. Ti by si měli především vyjasnit:

• Kde a s kým děti v nejbližším období budou; například, jak se budou vídat s rodičem, který se odstěhuje, jaké změny proběhnou (prarodiče, škola, kamarádi).
• Kdo z rodičů dětem o rozchodu řekne, zda u toho budou oba.
• Kdy a kde k rozhovoru dojde a co bude jeho obsahem.
• Zda zapojit starší děti do rozhodování o budoucím uspořádání péče.
• Okolnosti kontaktu s případným novým partnerem.

S dětmi je dobré mluvit klidně a sdělovat informace otevřeně a pravdivě. Také používat slova, která běžně slýchávají, nemluvit s nimi najednou jako s mladšími, nebo naopak jako se staršími. Rodiče by měli přiměřeně a opravdově pojmenovávat vlastní emoce, které se mohou v průběhu rozhovoru objevit. Třeba: „Neříká se nám to lehko… Je nám to líto… Vidíš, i já pláču…"

Obsah rozhovoru

• Sdělení informace o rozchodu a jeho zdůvodnění. Například: „přestali jsme si rozumět, nechceme žít v hádkách a domluvili jsme, že tatínek/maminka u nás už nebude bydlet".
• Ujištění, že oba rodiče tu stále pro dítě zůstávají. Například: „máme vás oba moc rádi, budeme tady pro vás dál oba dva, i když už spolu nebudeme".
• Zdůraznění zodpovědnosti rodičů. Například: „je to naše dohoda, není to vaše vina“.
• Předání informace, jak to dál bude. Například: „táta/máma se odstěhuje, my spolu zůstaneme doma a budete se s tátou/mámou vídat tehdy a tehdy".
• Poskytnutí prostoru pro reakce, otázky a nápady dětí.

Příběhy, se kterými se setkáváme:

Na Rodičovskou linku se obrátila matka, která má desetiletého syna. S manželem se domluvili na rozvodu. Společná dohoda probíhala bez problémů, shodli se na střídavé péči. Volající nyní trápí, jak o rozvodu mluvit s jejich synem. Je velmi citlivý a všechno si bere. Volající se vlastně bojí mu to sdělit, protože mu nechce ublížit…

Reakce dětí na rozvod a jak na ně reagovat

První reakce dětí mohou být velmi překvapivé a nevyzpytatelné. S tím je třeba počítat. I sourozenci mohou reagovat různě, podle věku a osobnosti, a to buď věcně a bez emocí, nebo praktickými dotazy. Popřípadě nereagují vůbec. To může být projevem šoku nebo obrany před informací, kterou nejsou schopny hned zpracovat. Některé děti totiž potřebují na zpracování čas. Na rozdíl od rodičů je pro ně informace v zásadě nová. Mohou projevovat vztek, nesouhlas se sdělenou informaci, vyčítat a obviňovat. Mohou plakat, dávat najevo lítost a smutek.

Projevení emocí má často hojivý účinek. Proto je tak důležité nechat ho proběhnout a přijmout. Například prohlášením: „Vidím, že se zlobíš a chápu to.“ Udržovat oční kontakt, nabídnout pohlazení či objetí. Respektovat, pokud děti nabízené pochopení a útěchu odmítají. Pokud se v reakci dětí emoce bezprostředně neprojevují, nemá smysl z nich páčit, jak se cítí a co si myslí. Je však třeba počítat s tím, že emoce v různé podobě mohou přijít později.

Články odborníků z Linky bezpečí vycházejí pravidelně také v časopise Sokol.
Další články