Od září do konce října jsme cvičili na hřišti, absolvovali jsme dva výlety, zúčastnili jsme se Běhu Karlínským sadem, Běhu Ďáblickým hájem a Sokolského běhu republiky (z tradiční Velké Kunratické nás všechny vyškrtali). 

Po celou dobu, kdy bylo všechno zakázáno, jsme ale byli v kontaktu. Lucka s Bárou vymyslely sokolskou výzvu „Sokolchallenge“, kdy děti i dospělí za každou sportovní aktivitu, kterou udělají a jakýmkoli způsobem nahlásí, dostávají přidělené body. Zapojeno je 39 osob, což je kolem 90% naší všestrannostní skupiny. Esterka vede krásnou tabulku, ze které je vidět, že se zapojili i někteří rodiče. Na ty nejlepší čeká překvapení.

A abychom jenom nesportovali, tak děti luští labyrinty, kreslí sokolské znaky a vytvářejí různé rukodělné práce, které mi posílají do emailu a já je tisknu a lepím do kroniky místo tradičních zápisů z akcí. Nádherné dýně, věnce z kaštanů i adventní, pečení koláčů, perníčků i cukroví, štípání dříví na chalupě a spousta dalších krásných výtvorů.

Když už jsme mysleli, že se do vánoc neuvidíme, najednou se situace trochu rozvolnila a mohlo se venku sejít 50 osob. Uspořádali jsme tedy Mikulášský orientační závod po Starém Městě a na čtvrtek 17. prosince jsme naplánovali vánoční večerní vycházku s baterkami do lesa. Musím říci, že jsme měli velké štěstí, protože od pátku bylo zase povoleno venku scházení pouze šesti osob.

Od Muzea jsme odjeli metrem a autobusem na Kamýk. Název 3v1 proto, že to byla jednak vycházka s krmením zvířátek, kdy věšíme na větvičky krmení pro zvířátka v lese, jednak tradiční vánoční vycházka s luštěním šifer (Lucka s Bárou připravily trasu v lese s plněním úkolů a já jsem umístila na stromy obálky s rozstříhanými zprávami, které měly děti podle kategorií najít, doma je musí slepit a vyluštit) a v neposlední řadě vánoční besídka s rozdáváním dárků, která běžně bývá v tělocvičně. 

Na konci lesní trasy nás čekal nádherně ozdobený vánoční stromeček se světelným řetězem, který připravila Lucka, vedle něj ubrus s hostinou (vánoční cukroví a pití, které připravila Bára) a další ubrus připravený na dárky. Každý přinesl jeden vyrobený nepodepsaný dárek a zase si jeden odnesl. Spoustu dalších dárečků si ještě děti nadělily mezi sebou a nezapomněly ani na nás cvičitelky. Popřáli jsme listopadovým a prosincovým oslavencům, rozdali si obálky s pamětními lístečky za docházku a ostatní akce a nakonec jsme si kolem stromečku zazpívali koledy. Popřáli jsme si krásné vánoce a vydali se na zpáteční cestu k Muzeu s vírou, že se snad už brzy sejdeme v tělocvičně. 

Text: Věra Čížkovská, náčelnice Sokola Praha Staré Město