Základní struktura vše táborů ale byla podobná. Ráno jsme vždy začínali rozcvičkou, dopoledne jsme už podle věku pokračovali na opičí dráze, na nářadí, hráli různé venkovní hry, malovali, soutěžili v týmech nebo jsme řešili různé hádanky.

Primárně byly příměstské tábory určené pro naše členy, ale tam, kde jsme nenaplnili kapacitu, jsme samozřejmě pozvali i veřejnost, takže se v našich řadách objevilo i pár nováčků. Celkem se v sokolovně během léta vystřídalo 60 dětí, přičemž největší zájem byl o tábor pro děti od pěti do sedmi let. Těm se vším pomáhalo deset členů naší jednoty, kteří se prostřídali jako vedoucí.

Asi nejtěžší bylo sestavit vhodný program pro danou věkovou skupinu. Samotné řízení příměstského tábora není tak složité jako v případě toho pobytového, navíc odpadá hlídání dětí přes noc. Nejdůležitější je, aby si všichni tábor užili a třeba se něco nového naučili.

Text: Martin Matura

Zkušenosti táborových vedoucích:

Kateřina Veličková

Práce s dětmi mě baví a na táboře je možné s nimi podniknout více než v běžné cvičební hodině během roku. Momentálně kvůli studiu na VŠ cvičební hodiny po většinu roku ani nestíhám, takže je to skvělá forma, jak zůstat "zapojená".

Náš příměstský tábor byl určený pouze pro děti vě věku 5-6 let, tomu byl přizpůsoben i program s tématem Pět dní v džungli. Každý den se děti potkaly s jedním zvířátkem, které je daný den provázelo - běhali jsme jako tygři, spolupracovali jako mravenci, vyběhli jsme na vrchol Živce hlednat papouška, skládali jsme hady a na závěr jsme cvičili jako opice. Očekáváním navzdory jsme naplnili kapacitu 24 dětí. Tábor byl fyzicky náročný, o tom žádná, na druhou stranu mě osobně tyhle malé děti hodně nabíjí, takže jsem odcházela nadšená a těšila se na další dny.

Bára Chmelíková

Tohoto tábora jsem se zúčastnila hlavně proto, že do Sokola chodím a jsem cvičitelkou, takže jsem se ani dlouho nerozmýšlela. Mám práci s dětmi ráda a když je spojena se sportem, děti se mohou něco nového naučit a do toho všeho je vidět, že je to baví, tak je to krásná práce a mě potom baví taky.

Na našem příměstském táboře, na kterém jsme měli 24 dětí od pěti do sedmi let, jsme celý týden pobývali v "džungli". Každý den připadl jednomu zvířeti - v pondělí to byl tygr, v úterý jsme si hráli na mravence, ve středu jsme za papouškem po šipkách vylétli na celodenní výlet na kopec nedaleko Písku, ve čtvrtek byli hadi a v pátek jsme si zahráli na opičky, kdy nesměla chybět ani závěrečná opičí dráha. Za celý týden jsme si zahráli spoustu her, zacvičili jsme si na všech možných nářadích, ale také jsme běhali venku, házeli si míči a o poledních klidech, jsme se dozvídali něco o zvířátkách v džungli, následně si je kreslili a plnili všelijaké kvízy s nimi spojené.