Jsme-li vedeni strachem, vše, co děláme, je hrozně namáhavé a únavné

Výzkumy prokázaly, že to, co naše chování významně určuje právě při strachu, je amygdala, vývojově nejstarší část mozku. Rozpoznávání a reakce na podněty spojené hlavně s nepříjemnou událostí jsou velmi pohotové a předbíhají ty rozumové. Odtud se rodí vznik reakce na strach, jako je strnutí nebo nehybnost, tachykardie, tedy rychlý srdeční tep, zvýšené dýchání, sevření žaludku a vylučování stresových hormonů.

Strach nelze z našeho prožívání jednoduše vypustit nebo vymazat z hlavy, i kdybychom si to možná někdy i přáli. Třeba v situacích, kdy nás strach spíše zatěžuje, než aby dobře varoval před reálným nebezpečím. Například nás zablokuje před dalším postupem (před vstupem do nového prostředí, třeba do nové třídy). Může nás i zastavit před vědomým podstoupením změny, i přes to, že by mohla vést ke kvalitativně lepšímu životu. Nebo nás zbrzdí před výkonem, třeba sportovním.

První pomoc proti strachu
Když se strach nedá zrušit, co proti němu můžete dělat?

Každý z nás má několik přirozených zdrojů pro práci se strachem. Je tedy na nás, zda je budete aktivně využívat. Představte si situaci, ze které máte strach buď Vy, jako dospělí, nebo Vaše děti. Například strach z neúspěchu před Vaším šéfem. U dětí to může být třeba strach před odběrem krve nebo zkoušením ve škole. Každý si sám nejlépe doplní svoji situaci spojenou se strachem, který je pro něj mnohdy ale zcela zbytečný.

„Neboj se!" To nefunguje…

Máme asi všichni vyzkoušeno, že „neboj se“ bývá sice jedna z prvních rad, která člověka napadne, ale zároveň je tou radou, která téměř jistě nezafunguje. Strach se nedá zahnat.

„Odpoutej od strachu pozornost!" To funguje…

První pomoc proti strachu, která se dá vyzkoušet vždy, je odpoutat od něj pozornost. Vědomě se zaměstnat něčím jiným. Každému bude fungovat něco trochu jiného, nabízí se hned několik tipů k vyzkoušení.

Mottem může být parafráze z Harryho Pottera: „Může někdo říct, jak bubák vypadá? To nikdo neví. Bubáci mění tvar, berou na sebe podobu toho, čeho se člověk nejvíce bojí. Proto jsou tak děsiví. Naštěstí existuje velice jednoduché kouzlo, které bubáka zažene. Spolehlivě ho zneškodní smích. Musíte ho přinutit, aby na sebe vzal podobu, která Vás samotné opravdu pobaví. Tím ho spolehlivě zneškodníte."  

1) ZAPOJTE SVÉ TĚLO. Rozkročte nohy na šíři boků, dejte ruce v bok, lokty nechejte směřovat mírně ven a hlavu vzhůru, v hrudníku můžete udělat mírný záklon. Udělejte tři hluboké nádechy a výdechy nosem, ideálně s dechovou zádrží mezi nimi, například vše na tři doby. A několikrát to zopakujte.

Nebo se opřete zády o stěnu, o strom či opěradlo židle, pokud sedíte. Vnímejte páteř po celé její délce. Odshora si uvědomujte jednotlivé obratle. Zkuste jich všech čtyřiatřicet spočítat i díky tomu, jak je budete postupně vnímat. Budete se u toho muset trochu ohýbat, otáčet, naklánět.

2) ZAPOJTE SVÉ SMYSLY. Vdechujte vůni. Noste při sobě levandulový krém nebo malou krabičku s kávovými zrny. Proveďte tři soustředěné nádechy a výdechy nosem, se zádrží dechu mezi nimi. Spočítejte, kolik uvidíte po cestě pampelišek. Vyjmenujte všechno, co je kolem Vás třeba červené.

3) ZAPOJTE SVOU MYSL, TEDY RACIONÁLNÍ AKTIVITU. Vzpomeňte, co jste měli minulou sobotu k večeři. Jakou písničku máte rádi? Vyjmenujte jména všech spolužáků ze základní školy.

4) ZAPOJTE SVÉ DUCHOVNO. Představte si v co největším detailu, jak podle Vás vypadá Bůh. Nebo univerzum, zdroj, vesmír, nekonečno…

A další pomoc?

Kromě těchto kroků první pomoci se na to, jak se strachem pracovat, můžete připravovat i dopředu. Můžete se třeba zabývat protipólem strachu – odvahou. Odvaha není nepřítomností strachu. Je reakcí na něj. Je odpovědí, že strach nebude mít poslední slovo. O tom, jak se dá pěstovat odvaha, si budete moci přečíst zase někdy příště. Stejně jako o tom, jak můžete pomoct Vašim dětem, když je prožívání strachu od života spíš blokuje, a to například při zkoušení ve škole, nebo jako tréma před vystoupením.

Nevíte si rady, a naopak byste nějakou potřebovali? Nebo si o strachu chcete jen více promluvit?

I v tomto případě, tedy i kvůli strachu, můžete volat na RODIČOVSKOU LINKU (606 021 021) nebo pokud jste děti nebo studenti do 26 let, pak na LINKU BEZPEČÍ (116 111). Hovory jsou zcela ANONYMNÍ.

Text: Andrea Květoňová, Linka bezpečí